Spirometrie – Co řekne o zdravotním stavu pacienta?

spirometrie

Pacientovi s respiračními potížemi, dlouhodobým kašlem, před operací hrudníku a při dalších podobných potížích musíte provést vyšetření spirometrem. S jakými naměřenými hodnotami se můžete potkat a co indikují?

 

Co je to spirometrie?

Spirometrie je vyšetření plicních objemů, kapacit a průtoků a je to jedna ze základních interních vyšetřovacích metod. Pomáhá mimo jiné odhalit poruchu ventilační funkce a vyhodnotit její míru. Provedení a hodnocení spirometrie patří mezi základní dovednosti pneumologů, internistů, pediatrů, alergologů i sportovních lékařů.

Jedná se o fyziologický test, který měří, jak pacient dokáže vdechovat a vydechovat objem vzduchu. Jakmile pacient trpí na respirační příznaky, jako je dušnost, kašel nebo bolest na hrudi, správně provedená spirometrie vám pomůže určit diagnózu. Respirační onemocnění mají podobné příznaky a právě spirometrie je pomůže rozlišit. Využívá se také při monitorování plicních funkcí v čase – při zhoršení příznaků, zjištění efektu léčby, detekci nežádoucích účinků léků a podobně.

Při vyšetření funkce plic se používá spirometr, který zaznamenává dýchání jako graf. Ten ukazuje objem plic pacienta v závislosti na čase. Měření snadno provede i praktický lékař díky stolním nebo kapesním spirometrům a s pomocí nenáročného příslušenství pro spirometry.

 

Hodnoty spirometrie

Výstupem vyšetření jsou dva grafy: jeden z nich ukazuje objem plic v závislosti na čase a druhý ukazuje závislost průtoku vzduchu dýchacími cestami na objemu plic. Výsledné parametry se dělí také na statické a dynamické parametry.

Statické parametry

Statické parametry měří spirometr během doby, po kterou se pacient nadechuje nebo vydechuje v klidu. Spirometr ukazuje křivku s hodnotami objem/čas. Mezi zkoumané parametry patří:

  • VT: Objem vzduchu, který pacient vydechne nebo vdechne jedním normálním výdechem či vdechem.
  • ERV: Exspirační rezervní objem určuje, kolik vzduchu může pacient po normálním výdechu ještě vydechnout.
  • IRV: Inspirační rezervní objem udává, kolik vzduchu může pacient po normálním vdechu ještě přijmout do plic.
  • VC: Vitální kapacita plic představuje součet dechového objemu, inspiračního rezervního objemu a reziduálního objemu.
  • DF: Klidová dechová frekvence (počet dechů za 1 minutu).

 

Statické parametry dokážou informovat o případných restrikčních poruchách a zaznamenávají velikost alveolárního prostoru. Hodnocení tíže restrikční ventilační poruchy probíhá podle parametru SVC (maximální VC):

Lehká restrikční ventilační porucha

SVC 80–60 % NH

Střední restrikční ventilační porucha

SVC 60–45 % NH

Těžká restrikční ventilační porucha

SVC méně než 45 % NH

 

Dynamické parametry

Dynamické parametry měří objemy vzduchu, které pacient provádí při usilovném výdechu a nádechu. U dynamických parametrů sledujete hodnoty průtok/objem a objem/čas. Takovými parametry jsou například:

  • FVC: Usilovná vitální kapacita je maximální objem vzduchu, který pacient po maximálním nádechu prudce vydechne při maximálním usilovném výdechu.
  • FEV1: Objem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1 vteřinu po maximálním nádechu. U zdravých lidí se tato hodnota pohybuje kolem 80 %. Pokud má pacient respirační potíže nebo plicní chorobu, je hodnota nižší. Pokud spolu s FEV1 klesá i VC, signalizuje to pokles vitální kapacity.
  • PEF: Vrcholový výdechový průtok, tedy nejvyšší průtok na vrcholu usilovného výdechu měřený za 0,1 vteřin.
  • FEF: Usilovné výdechové průtoky na různých úrovních vydechnuté FVC.

 

Dynamické parametry pomáhají určit obstrukční poruchy a zaznamenávají proudění vzduchu v dýchacích cestách. Obstrukční ventilační poruchy vyhodnotíte podle parametru FEV1:

Lehká obstrukční ventilační porucha

FEV1 80–60 % NH

Středně těžká obstrukční ventilační porucha

FEV1 59–45 % NH

Těžká obstrukční ventilační porucha

FEV1 méně než 44 % NH

 

Tiffeneaův index

Tento index je nejdůležitějším parametrem. Ukazuje míru dechového postižení pacienta. U takzvaných obstrukčních chorob, jako je astma nebo chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), se dýchací cesty při usilovném výdechu předčasně zavírají. Pacient tak nevydechuje vzduch rychle a bez námahy, ale vynakládá velké úsilí. Na spirometrii se to projeví poklesem hodnoty objemu vzduchu vydechnutého s největším úsilím za vteřinu (FEV1), ale celkový vydechnutý objem (FVC) zůstane normální.

 

Příklady normálních hodnot spirometrie

Spirometrie je sice vyšetření, které vždy provádíte stejně – nezávisle na vyšetřovaném pacientovi –, ale při hodnocení už musíte vzít v potaz jeho (nejen) zdravotní stav. Důležitý je totiž věk pacienta, jeho pohlaví, výška a hmotnost. Mladý sportovec bude mít vždy jiný dechový objem než obézní seniorka.

Orientační hodnoty dechových objemů jsou tyto:

 

Ženy

Muži

Klidový dechový objem

0,5 litru

0,6 litru

Inspirační rezervní objem

2,9 litru

3,2 litru

Expirační rezervní objem

1,6 litru

1,8 litru

Reziduální objem

1,2 litru

1,4 litru

Vitální kapacita

4 litry

5,6 litru

Celková plicní kapacita

5,2 litru

7 litrů

Funkční reziduální kapacita

2,8 litru

3,2 litru

 

Příklady tvarů křivek průtok/objem

Z tvaru křivek naměřených hodnot poznáte různá onemocnění a zdravotní stav pacienta. Interpretace výsledků spirometrie je pro určení správné diagnózy klíčová.

Zdroj: Časopis Vnitřní lékařství, roč. 63, č. 11

  1. křivka: Normální naměřené hodnoty s terminálním prohnutím expirační části, které může být způsobeno věkem.
  2. křivka: Obstrukční tvar křivky, který může být pozorován u pacienta s astmatem.
  3. křivka: Ukazuje těžké omezení výdechového průtoku se sníženým vydechnutým objemem (nejspíše při hyperinflaci). Často se vyskytuje u pacientů s CHOPN.
  4. křivka: Variabilní intratorakální obstrukce v horních dýchacích cestách.
  5. křivka: Variabilní extratorakální obstrukce v horních dýchacích cestách.
  6. křivka: Fixovaná obstrukce v horních dýchacích cestách potvrzena 3 stejnými manévry.

 

Sdělení diagnózy a nasazení léků

Výsledek vyšetření lékař porovná se stavem pacienta, jeho dechovými potížemi a příznaky. Stanoví diagnózu a případně předepíše léky, které usnadňují dýchání. Pokud jde o kontrolní vyšetření, může na základě lepších nebo horších výsledků změnit dávkování léků.

Kromě spirometrie jsou součástí plicního vyšetření u alergologa i další diagnostické metody, jako je měření množství vydechovaného oxidu dusnatého (NO) či bronchoprovokační a bronchodilatační testy.